...lidé...

...vždycky jsem si myslel, že pohled na domov svůj či někoho jiného je posvátnou záležitosti kdy duše pookřává nad pomyšlením hřejivého obydlí s útulností jemu vlastnímu a kde úsměvy sousedů ač v mnoha případech nejsou právě tou absolutní pravdou, přesto,však jsou alespoň úsměvy aže dveře za kterými se zkrývá mé vlastní soukromí jsou padacím mostem nedobytného hradu...člověk ne že se může mýlit,ale mýlí se stále a to obzvláště v absolutní nedotknutelnosti všech věcí, jenž patří do kolektivního soužití.

...města stavěná v dobách rozvoje,kolektivizace a normalizace...stavěná s výhodou včasné docházky do zaměstnání poblíž podniků či továren...sídliště téměř patřící do vlastnictví a rukou lidí, jenž se podepsali svou vlastní leností na pohodlí těch co dřou ve prospěch jiných a tak dál a dál...sídliště...tak mi připadá jakoby z nás někdo chtěl udělat hospodářský dobytek ,který je stále přivázán ke korytu a dojí a dojí...

...jedna z malicherností, příchozí občas do našeho žití, vloudila se ke mně a jako pára nad jezerní hladinou sluncem se teplotou vypařující odešla a rozjasnila mou mysl skutečnostmi, které jsem v pravdě a oprávněnosti svému vnímání nečekal... okolnosti občas přinutí vás udělat okruh kolem podstaty věci než dojde k jejímu vlastnímu pochopení. Je až k podivení jak rozdílné mohou být skutečnosti, jenž činíme a ve, kterých se mnohdy topíme jako absolutní neplavci a jak neskutečně rozdílná je v samém finále skutečnost pro kterou jsme spolykali tolik znečištěné vody...

...mnohokrát jsem se pozastavil nad myšlenkou jsem-li kretén já či někdo druhý, jenž se dotknul mého osudu svým průchodem kolem mne či překřížením našich vzájemných cest nastalo pochopení patřičností, které jsme nedokázali doposud nikterak vysvětlit. V případě otázky, jenž jsem řešil před časem mohu jen podotknout.."nikoli, KRETÉN nejsem já"...ten kdo dokázal postavit panelové domy o nejméně 300 bytech..(a to jsem v pravdě nepokoušel se je spočítat)..KRETÉN opravdu byl a to nikoli podstatou početnosti bytů, však jednoho společného vchodu pro všech 300..(ne-li více ..)..bytových jednotek...

...mou vlastní hloupost spojenou s lehkovážností a neznalostí trestám sám sebe, že z části jsem KRETÉN i já, avšak má idiocie je pouhou soukromou vlastností oproti hrabivosti a nedomyšlenosti....či snad ještě hůře...

V tom domě jsem spal u kamaráda, který mi poskytnul na pár dní přístřeší svojí garsonky a byla to ma první noc... ožrali jsme se jak hovada...proč ne..dva chlapy a prostor 3x3x2...úžasná velikost pro společenství alkoholu. Když jsme k ránu dopíjeli dostal jsem chuť na cigáro, které už delší dobu nebylo a tak jsem prostě jen tak nevinně popadl propůjčený svazek klíčů od několika bezvýznamných bran a vyrazil do nonstopu před domem.
Z výtahu nemám nikdy dobrý pocit a obzvláště, když jsem posilněn duší pana smirnova či jelcina, pustil jsem se po schodech což byla z 5 patra jistá odvaha, ale v tu chvíli mne to nenapadlo...no v pravdě..v tu chvíli mně nenapadlo více věcí, ale nechme je zatím tak...

V nonstopu nikdo nebyl a to ani před, ani za barem a tak jsem z toho čekání, jenž se prodloužilo mou chutí na vše čeho právě zde byly přebytky, dostal ještě k tomu všemu žízeň. Dočkal jsem se piva i cigaret a už jsem se těšil jak po tomto ukojení svých neduhů půjdu si lehnout a dokončím to co jsem alkoholem započal.
Zapálil jsem si ještě jednu na cestu a vyšel před nonstop.

Jen jednou v mém životě jsem zažil ten stejný pocit absolutního zděšení nad skutkovou podstatou věci. A teď jsem stál před obdobou předešlé situace, respektive před třemi panelovými giganty s vědomím toho, že nevím ze kterého jsem vyšel.
Sebral jsem ze země hořící cigaretu, jenž mi pochopením tohoto faktu vypadla z pusy a s třesoucí se rukou v níž chrastil svazek klíčů o němž jsem samozřejmě nevěděl taktéž zhola nic, vydal jsem se cestou o které jsem si myslel , že je tou co mne přivedla sem.
Když se člověk dostane do problémů s čistou hlavou, řeší je dle jejich závažnosti a své vlastní podstaty, avšak má-li mysl zakalenou vším co se najde v samotářské chlapské společnosti, mohou se rozběhnout zajímavé příběhy, jenž svou neuvěřitelností působí spíše jako lži a výmysly.

Lehce svítalo a já ležel po dlouhé noci ztrávené zprvu pobíháním mezi giganty, konečně v jednom z nich, jenž byl tím kde byl sice ten správný byt, avšak mimo něj ještě dalších 299.
Neležel jsem u svého kamaráda, nýbrž na sedačce v chodbě kam ji z její nepotřebnosti majitelé odstrčili, protože mají teď novou a lepší. I přesto si však neodpustili zavolat na mne policii, neboť ta drzost, že jsem našel jejich odhozenou hračku a využil ji k záchraně sebe sama, působilo jim vztek z žárlivosti nad mou opovážlivostí.
Za tu noc prošel jsem snad všechna poschodí a zkoušel všechny varianty, které mohli zachránit můj spánek,.. nic. Ta sedačka vypadala lákavě a opuštěně...vysvětloval jsem o několik okamžiků později dvěma policistů a přemýšlel nad faktem, že policisté opravdu musí chodit ve dvou a byl jsem této skutečnosti docela vděčný, neboť kdyby ten nesprávný z těch dvou přišel sám mohlo to vše dopadnout úplně jinak.
Po zjištění všech údajů o mé osobě mně zavedli k domovníkovi a ten mne odeslal do správného poschodí a bytu.

To, že jsem po celou dlouhou noc bezvýznamně bloudil pochodbách a ve tmě se snažil najít jmenovku s tím správným jménem, když na některých dveřích k mému absolutnímu zoufalství vůbec jmenovky nebyly, není to co bych chtěl předeslat budoucnu našeho uspěchaného stavitelství.
Jen jedno bych rád pánům inženýrům a architektům poradil:
" Já byl pánové opilý, ale lidé ještě mimo to, že pijí a vůbec cokoli jiného, také ještě stárnou a zapomínají, ale to jste ve své nezkonalé honbě za penězy asi zcela určitě zapoměli,žeano..."