...podzimní věty...

...bylo pozdní odpoledne, podzim, jenž svými barvami kreslí za každým z oken vašeho pokoje ten nejrozmanitější obraz vzpomínek , jako malíř co jeho duše zmítaná je bolestivou nostalgií minulé lásky. První sněhové vločky honily se mezi holými větvemi a listí spadané a tlející vonělo průvanem netěsných okenic

...seděli jsme nehlučně a tiše, tak jak se sluší a patří.I nám se v tomto čase z čista jsna tvořily kontaktní čočky ze studených slz vzpomínek na prostory, kterými jsme prošli, jenž jsme cítili a milovali...

...seděli jsme tiše, každý v jiném pokoji s výhledem do obrazů skutečnosti, barevných pravdou a láskou ve kterou sami nemohli jsme uvěřit.

...je tisíckrát těžké přemýšlet nad skutky, jsme-li po celé naše bytí zraňováni lhostejností a chtíčem seberealizace člověka, jehož celým svým srdcem a duší milujeme.

..."láska je bolest"...

...řekla a já ji slyšel i ve své samotě...

..."ano, pokud tak připustíme."...

...odpověděl jsem sám svému srdci...